Hlavní strana / Nezařazené / Top článkyChytří na vysokou! Hloupí dostanou výučák.
chytri na vysokou, jinak vyucak

Chytří na vysokou! Hloupí dostanou výučák.

Nejhorší je mít spousty nápadů a neprožít je. Zjistit, že se Vám dny opakují s přesností švýcarských hodinek a že nemáte možnost, jak to ovlivnit. Vítejte, právě jste získali super zaměstnání, z těchto důvodů jsem nechtěl být nikdy zaměstnancem. Chytří bankéři okrádají ty hloupé, ovšem v porovnání s nimi jsou na tom běžní lidé o mnoho hůř. Jejich chování je od mala usměrňováno k poslušnosti autoritám, které v moderním společenství plní role domnělých vůdců. Školy připomínají ve vzdělání spíše diktát. Existuje jen jediná správná odpověď. Chování lidí je v dospělosti snadno předvídatelné, protože lidé, kteří neumí argumentovat a logicky uvažovat, neohrozí systém, nemají na to kreativitu. Jakmile pak dokončí školu, přichází další rána.

Říká se, chytří jdou studovat na vysokou, méně chytří musí mít alespoň výuční list. Není tajemstvím, že nároky vysokých škol rok od roku klesají, kdo nezazáří na státní, jde na soukromou, tam titul získá. Jak se pak zachová trh, když najednou má každý maturitu a vysokou školu a málokdo má výuční list? Lidé s výučním listem si budou moci vybírat práci, a tak jejich plat bude vyšší než u těch, kterých je hodně a zaměstnavatelé si mají možnost zvolit ze stovky uchazečů. „Demokracie“ je v tomto kontraproduktivní, systém, který se pod záštitou míru a lásky snaží vyjít všem vstříc, lehce oklame ty, jež na to sází. Maminky a tatínky, kteří kadeřnici či zámečníka přihlásí na nástavbu a poté pošlou na vysokou školu do Prahy – to se dnes stává.

Jedna věc je vzdělání. Druhou věcí, jakým způsobem jej využijeme. Má nám získání dobré práce stačit? Trh upraví podmínky, nabídka a poptávka stanoví průměrnou výši mzdy, nikdo nemá pak důvod někoho přeplácet, pokud si zaměstnavatelé mají z čeho vybírat. Chápete tu logiku? Trh nastaví normu – počet hodin, který daný člověk stráví v práci. Pokud jsou lidé snadno nahraditelní, je v podstatě nemožné si vydělat více. Lidé mají práci, ale defacto prodávají svůj život. Po práci se podívají na televizní noviny a jdou zase spát, aby další den mohli opět vstávat.

Většina je studovaná, ale pracujete za nižší plat než zedníci. To je kletba DEMOKRACIE, spousta lidí se jí ovšem podřídí, protože od mala si navykli se přizpůsobovat autoritě – učitelce, svým rodičům, nadřízeným. Tito lidé prošli tím samým kolečkem – říká se tomu „domestikace“ – proces ochočení člověka.

Vše je o souvislostech, které nám unikají právě proto, že většina lidí už je tou bídou ovlivněna natolik, že se dostavila vnitřní chudoba. Takoví lidé nemají čas řešit a přemýšlet nad svým životem, musí chodit do práce a být rádi za každý přesčas, protože je systém na trhu postavil mezi zboží, která má sice kvalitní nálepku, ale za to se dá velmi snadno nahradit. To znamená nízké příjmy, velké ohrožení a pouze malý prostor, jak to změnit.

Cesty, jak se vymanit ze systému, existují dvě. Buď být naprosto originální, tím minimalizovat vliv trhu – vliv konkurence, nebo dělat obyčejnou věc neobyčejně dobře, tak, jak to kdysi řekl Rockeffeler.

Jenže spousta lidí se ze systému nevymaní právě kvůli vnitřní chudobě. Lidé a okolí je stále vrací zpátky. Kromě silné disciplíny člověk potřebuje také ucelené informace – pokud ví, jak systém funguje, dokáže se v něm pohybovat a ví, kde si má dát pozor.

Fotku, která je použita v tomto článku, nedávno přidal na Facebook můj kamarád, který pracuje jako programátor. Pochvaloval si, jak se o něj v práci hezky starají, že mu ji vylepšili. Sami si odpovězte, zda Vám život stojí za to, abyste osm hodin trávili v takové kleci.

Negativní motivace je silnější než ta pozitivní, pokud nesnášíte svoji práci, dalo by se říci, že jste na prvním stupni v cestě k úspěchu.


O autorovi
Claudio Depeyrac

Jsem spoluzakladatel prvního investičního klubu v České republice. Během tří let mi prošlo pod rukami stovky začínajících firem. Pochopil jsem obě strany; elitní společenství (investory), pro něž pracují jejich peníze, i zbytek národa, který stále ještě věří v iluzi maturit a diplomů, protože v dobách komunismu to bylo "něco"! Klade se důraz na opakování věcí zpaměti, ale nerozvíjejí se lidské schopnosti. Školství řídí úředníci a málokteré učitele jejich práce baví. Přesto rodiče bezmezně věří tomu, co nazývám "Systémové (pro)vychování". Je to ovšem mnohem horší. V roce 2012 mi při fotbalovém zápase praskla Achilova šlacha a já si to celé uvědomil v detailních souvislostech, Pronikl jsem do myšlení úspěšných lidí. Po dopsání knihy Ukradený potenciál jsem opustil svůj starý život a začal žít ten vlastní. Pro úplnost, že to funguje, jsem si knihu sám i vydal. Prodalo se jí na 3,5 tisíce kusů během dvou let. Nikdo ji mediálně netlačil, protože velká vydavatelství z ní nemají ani korunu :)

Celý příběh zde, email: claudio@depeyrac.com , YouTube

Nikdy se neptejte lidí proč jsou takoví. Jsou-li sami sebou a přesto nezapadají do šablon, tak více méně proto, že nechtěli být nikdy jako ostatní. Staň se naším fanouškem na Facebooku.

Zavřít