3 náhodné / Hlavní strana / NezařazenéClaudio Depeyrac: na posteli jsem ležel už dávno (ELIA TV)
miniatura elia tv2

Claudio Depeyrac: na posteli jsem ležel už dávno (ELIA TV)

Pro mé staré já to byl nejsmutnější den. Po 23 letech kamarádství jsem ho opustil, zradil „své“ ideje a některé „přátele“, odhodil diplomy za vzorné chování a spálil maturitní vysvědčení.

Dostal jsem se v životě celkem vysoko a za poměrně krátkou dobu, i beztak nevděčně říkám, že mi většina toho, co jsem mnoho let papouškoval ve škole, bylo do života celkem k ničemu. Naučil jsem se tam, jak být stejný „systémák“ jako ostatní. To, co vidím kolem sebe, krčit ramena před šéfem, poslouchat tupě příkazy a schovávat se před vlastní zodpovědností. Čekat už pak jen na krizi „středního věku“, až mi vypadají postupně všechny vlasy na hlavě a říkat si, kde jsem mohl být tehdy, když to ještě šlo. Neměl rodinu a hypotéku na krku, jako nyní. Ano, žije tak většina, což je zhruba 90% populace v ČR. Kde je ale provinění člověka a do jaké míry za tuto situaci může dnešní systém?

Při volbách chce každý změnu, když se ale někoho zeptáte, zda chce změnit sám sebe, při nejlepším dostanete od těchto lidí mírně vyhýbavé odpovědi. A to raději chcete 30 let pracovat v jedné firmě? Jezdit neustále tou samou cestou z práce a potkávat ty stejné lidi? Proč, když se někdo rozhodne žít jinak, než takto, tak je označen samolepkou „on je divnej; ona je divná“? Máte z těchto lidí strach? Možná jen proto, že odraz v zrcadle, který nastavují, je až příliš otevřený. Takové relace plné nugátových koblih, nebo toho kde daná celebrita trávila Silvestra, jsou daleko lépe „zknousnutelné“. Kouká se na ně mnohem lépe. Ale kam vás to posouvá? Nezapomněli jste náhodou na Vaše předsevzetí? Lidi kolem mě jsou naprosto šílení, když jim na to jejich milované ego někdo jen trošku zaútočí.

Děti, co se hlásily po ta léta poslušně ve škole, aby si směly dojít na záchod, najednou vyrostly. Je těžké přijmout kritiku, stejně jako si zpětně uvědomit, že tomu tak bylo, a stále je. Schováváme si svůj papír, aby nikdo neopisoval. Jsme machři třídy.

Je to příliš kritické? Možná ano, možná ne. Třeba patříte mezi zmiňovaných 10 %, co nic řešit nemusí. Být šťastný se dá dokonce naučit, otázka ale je, jak dlouho efekt štěstí vydrží, jestli náhodou v 60-ti letech člověk nezjistí, zda těch 5 týdnů volna nebyla za celý rok to nejlepší období jeho života. Možná by se poté neodebíraly tuny papíru s tématy o plastikách a kdo, co a s kým, lidstvo by mělo nový druh zábavy, žít svůj vlastní život a radovat se z každé minuty. Nejsme tu za trest. To, nám zapomněli kdysi říct…

Mnoho látky jsem po zkouškách okamžitě zapomněl. Dobré známky, to je přeci to, co se počítá. Větší prázdnota, která je mnohem horší, že lidé nedokáží vnímat podstatu věcí, utíkají jim souvislosti a principy, jež souvisejí se štěstím. Více v exkluzivním rozhovoru pro ELIA TV.

Zdroj: http://eliatv.cz/claudio-depeyrac-ukradeny-potencial/196

 

Již přes 2500 prodaných kusů. Ukázku z knihy Ukradený potenciál si lze přečíst níže. (V případě nákupu knihy v České Lípě a Praze, se neplatí poštovné).

banner ukradeny potencial

 

 


O autorovi
Claudio Depeyrac

Jsem spoluzakladatel prvního investičního klubu v České republice. Během tří let mi prošlo pod rukami stovky začínajících firem. Pochopil jsem obě strany; elitní společenství (investory), pro něž pracují jejich peníze, i zbytek národa, který stále ještě věří v iluzi maturit a diplomů, protože v dobách komunismu to bylo "něco"! Klade se důraz na opakování věcí zpaměti, ale nerozvíjejí se lidské schopnosti. Školství řídí úředníci a málokteré učitele jejich práce baví. Přesto rodiče bezmezně věří tomu, co nazývám "Systémové (pro)vychování". Je to ovšem mnohem horší. V roce 2012 mi při fotbalovém zápase praskla Achilova šlacha a já si to celé uvědomil v detailních souvislostech, Pronikl jsem do myšlení úspěšných lidí. Po dopsání knihy Ukradený potenciál jsem opustil svůj starý život a začal žít ten vlastní. Pro úplnost, že to funguje, jsem si knihu sám i vydal. Prodalo se jí na 3,5 tisíce kusů během dvou let. Nikdo ji mediálně netlačil, protože velká vydavatelství z ní nemají ani korunu :)

Celý příběh zde, email: claudio@depeyrac.com , YouTube

Nikdy se neptejte lidí proč jsou takoví. Jsou-li sami sebou a přesto nezapadají do šablon, tak více méně proto, že nechtěli být nikdy jako ostatní. Staň se naším fanouškem na Facebooku.

Zavřít