3 náhodné / Hlavní strana / NezařazenéMají na drahá auta, ale čtou rady z časopisů za 100,- Kč.
panak v autě

Mají na drahá auta, ale čtou rady z časopisů za 100,- Kč.

V nedávném příspěvku na mém FB jsem se vyjádřil k situaci, kdy mi mnoho lidí píše o pomoc a bohužel si neuvědomují, že je zapotřebí čistě individuálního přístupu a poměrně velkého množství času z mé strany, který s danými lidmi (klienty) musím strávit. Pro začátek to bývá cca 16 hodin, které odpovídají měsíčnímu balíčku (cena balíčku 7.900,-Kč). Více zde:

Je to základní paradigma, které by nám mělo být v kapitalismu vštěpováno. Ovšem není! Podobně jako výrobci museli nakoupit materiál a z toho posléze vyrobili finální výrobek. V jakékoli jiné oblasti týkající se podnikání musíte učinit to stejné. Ovšem kde nic není, tam nelze stavět. Paradoxem je, že si mnoho lidí myslí, že to za ně někdo jiný udělá a oni na tom vydělají. Tzv. lidé hledají Bohy, které uctívají do chvíle, než zjistí, že si opět musí pomoci sami, to je ta zcestná víra, pointa všeho.

Váš úspěch je BONUS. Nemá na něj nikdo nárok, je to o každodenní práci (i soboty, neděle), kterou za Vás může „odmakat“ jen Váš mozek, Vaše ruce a Vaše peníze.

Zamysleli jste se někdy, proč některé společnosti musí neustále nabírat houfy obchodníků, aby generovali zisk? Zatímco jiným společnostem stačí dobrý nápad, jedny internetové stránky a dokáží dělat obraty v milionech dolarů? Prosím, zahrňte to do svých úvah…

Nyní se vrátím ke svému nedávnému příspěvku. Dnes ráno se pod mým videem objevil zajímavý komentář:  „Co uzavřít s temito lidmi smlouvu s tím, že když jim věnujete těch 16 hodin a pomůže jim to, a některým to pomůže k úspěchu a bohatství, a teď pozor, budou vám, Claudio! POSÍLAT 1% DOŽIVOTNÍ RENTU ZE SVÉHO ZISKU!“

celý příspěvek

Na video se můžete podívat zde na FB: Pro lepší kvalitu přepněte do HD. 

Hodně lidí přemýšlí následovně: Nejdříve mi dej, obětuj čas a usílí, já poté budu „ten“, kdo už z hotového koláče bude části ukrajovat pro ostatní, případně se po měsíci rozhodnu, že skončím. Jedna strana nezískává nic, druhá si odnáší cenné zkušenosti zdarma, které může po čase využít ve svém dalším projektu. Tam už člověk, díky měsíčním zkušenostem, bude o něco chytřejší.

Níže sdílím svou odpověď na zmíněný komentář, protože si myslím, že obsahuje jistou dávku potřebného kritického myšlení, o kterou by bylo škoda připravit mé čtenáře. Nejde mi o peníze, chci rovné podmínky, pokud s někým mám vstupovat do podnikatelského vztahu. Vědět, ze protistrana je dostatečně motivovaná, dotáhnout danou věc do konce a v případě neúspěchu daného záměru (vždy je to hodně rizikové) nepřicházela nazmar pouze má práce a úsilí.

Odpověď na komentář: 

Zní to KRÁSNĚ, ovšem tato úvaha je zcestná. Hned napíši, proč. Zkuste jít za obráběčem kovu a říci mu, že bude pracovat 16 hodin a odměnu dostane pouze za podmínek, že se majiteli firmy podaří danou formu (výrobek) prodat. Obráběč už pak není přítomen při prodeji, takže, pokud to tam někdo zvorá, závisí jeho odměna na cizím člověku, jehož jednání nemůže ovlivnit. Toť jen první takový příklad pro porovnání. Podíváme-li se poté na samotný proces motivace u lidí, zjistíme, že pokud je daná služba nic nestojí, nevnímají to jako závazek ve smyslu, když za něco platím, dělám vše pro to, aby se mi peníze vrátily. To škodí oběma stranám, překvapivě i těm lidem, co by chtěli něco získat ZADARMO.

„Nedonutí se“ dostat ze sebe maximum. Důležitým faktem také je, že většina lidí nemá žádný nápad ani schopnosti, které by mohli proměnit v kvalitní podnikatelský záměr. Pokud bychom nastavili socialistický přístup, o kterém píšete, znamenalo by to pro mě investovat svůj čas minimálně do 15 lidí, aby se našel alespoň jeden projekt, který by mělo smysl rozjíždět (který má potenciál, že vydělá oběma stranám peníze) = celkem 240 hodin hodin práce, podotýkám NEZAPLACENÉ PRÁCE!

Jak jsem se už zmínil, je tu pak velká pravděpodobnost, že při prvním nezdaru tito lidé skončí. Má to smysl?! Tato věc ohledně osobního koučinku mě mrzí z titulu, že vím, kam až se člověk dokáže za 2 roky dostat. Ovšem jen za předpokladu každodenní práce na tomto cíli a také, že investuje. Lidem nedochází, že přímá cesta k úspěchu se zdá vždy dražší než trmácení se z jednoho MLM do dalšího. Je to optický klam, protože pokud si spočítáte čas, co by jinak člověk investoval do prodeje věcí, o které není zájem a také s tím spojené cestování za klienty, které je často v MLM vyžadováno. Je levnější investovat v krátkém časovém úseku (1 rok) do svého kouče, který vše přesně vysvětlí, pomůže vytvořit produkt (positioning, obchodní strategie, marketing, atd.). Díky tomu člověk ušetří roky, ve výsledku je poté tato cesta mnohem levnější. Moje filozofie je v tomto případě taková. Naučil jsem se v životě platit i za věci, díky kterým jsem zjistil, že tudy cesta nevede. Pomohlo mi to posléze všechnu energii zaměřit tam, kde to má smysl. Velký úspěch, to jsou investice do vlastního podnikání – kdo si myslí, že bez investic lze něco získat, dostane se mu vždy jen krátkodobému pocitu z výhry. V neposlední řadě chci zde pro úplnost zmínit ještě jednu věc. Ono KNOW HOW, o kterém se bavíme, může dotyčný člověk, pokud jej má, vždy použít pro sebe. Já tak činím stále a není na tom nic špatného, když se rozhodnu raději 240 hodin práce investovat do dalších svých podnikatelských aktivit, kde výsledek nezávisí v tak vysoké míře na cizím člověku, kterého navíc pořádně neznáte. Buďme realisti. Chudoba lidí spočívá v tom, že mají na drahá auta, ale čtou rady z časopisů za 100,- Kč.

Chcete mimořádně nastartovat rok 2016? – Konzultace s Claudio Depeyrac

 


O autorovi
Claudio Depeyrac

Jsem spoluzakladatel prvního investičního klubu v České republice. Během tří let mi prošlo pod rukami stovky začínajících firem. Pochopil jsem obě strany; elitní společenství (investory), pro něž pracují jejich peníze, i zbytek národa, který stále ještě věří v iluzi maturit a diplomů, protože v dobách komunismu to bylo "něco"! Klade se důraz na opakování věcí zpaměti, ale nerozvíjejí se lidské schopnosti. Školství řídí úředníci a málokteré učitele jejich práce baví. Přesto rodiče bezmezně věří tomu, co nazývám "Systémové (pro)vychování". Je to ovšem mnohem horší. V roce 2012 mi při fotbalovém zápase praskla Achilova šlacha a já si to celé uvědomil v detailních souvislostech, Pronikl jsem do myšlení úspěšných lidí. Po dopsání knihy Ukradený potenciál jsem opustil svůj starý život a začal žít ten vlastní. Pro úplnost, že to funguje, jsem si knihu sám i vydal. Prodalo se jí na 3,5 tisíce kusů během dvou let. Nikdo ji mediálně netlačil, protože velká vydavatelství z ní nemají ani korunu :)

Celý příběh zde, email: claudio@depeyrac.com , YouTube

Nikdy se neptejte lidí proč jsou takoví. Jsou-li sami sebou a přesto nezapadají do šablon, tak více méně proto, že nechtěli být nikdy jako ostatní. Staň se naším fanouškem na Facebooku.

Zavřít