Hlavní strana„Mám super business, pojď ho dělat taky!“
hunger-413685_1280

„Mám super business, pojď ho dělat taky!“

Udělat si čas na nalezení dobrých obchodních příležitostí je zprvu tou nejlepší investicí. Tomu ovšem logicky předchází zřeknutí se těch špatných. Ty se k nám dostávají snadno a velmi často. Mnoho lidí doslova volá do světa „mám super business, pojď ho dělat taky!“ Vykašli se na to, co děláš teď, budou z nás boháči. Jsou tím doslova pohlceni. V dnešním článku se na tyto lákadla, jež mají často společného jmenovatele, zaměříme. Také neopomineme důležité souvislosti, které vám pomohou si vše ujasnit a posunout se na vyšší podnikatelskou úroveň. Mám tím na mysli skutečné podnikání! Je potřeba se na věci podívat trošku, řekl bych, z jiného úhlu!

Nelze říci o neúspěšných lidech, že by málo pracovali, nebo že by jim chyběl elán či motivace, mnozí pracují až moc. Mají za sebou každý den úspěšné zavolání na 100 čísel, rozeslali 70 emailů, měli 3- 5 schůzek se zákazníky. Pracovali celý den, přičemž stále, dovolím si tvrdit, 98% těchto lidí úspěšných není a nikdy nebude. Argument, že několik osob, si tím vydělá a jezdí si „eskovými mercedesami“ ( 2– 5%), vypovídá spíše v neprospěch, než v prospěch oné „lukrativnosti“ daného businessu. Business je totiž to, kde se točí a vydělávají peníze, na které si každý průměrný či více schopný jednotlivec, v dané oblasti sáhne.

O zemědělství by určitě nikdo neřekl, že je to super business. Přesto byste zde našli podobné procento lidí (3-5%), jež si vydělávají vysoké peníze a jezdí v drahých autech. Někteří majitelé eko farem či výroby sýrů, si přijdou na slušné peníze. Kdyby se pracovalo na polích v kravatě a vedli se motivační seance ve stylových kancelářích, dost možná říci, že by pak chtěl mít každý kus svého pole nebo dobytka, kde by s radostí podnikal. Přesto se nedá říci, že je zemědělství dobrý business, tak proč považovat za dobrou příležitost nabídky, které se pohybují v podobných číslech a pravděpodobnostech?

Nikoho v podnikání nezajímá, jak moc pracujete. Rozhoduje to, kolik si danou činností dokážete vydělat. Důležitá je totiž efektivita!Když 9 hodin usilovné práce, vyměníme za 3 hodiny, kde si uděláte čas na sebe a začnete přemýšlet, může to být váš první efektivně strávený den.

Ten, kdo pořád něco dělá, vytváří zbytečné ohně, které pak zase musí hasit. Tam kde jsme nyní, je důsledek rozhodnutí, které jsme kdysi učinili. K těm je potřeba se vrátit a znova dané věci zvážit a přehodnotit. Můžeme přijít na překvapivé věci – že třeba místo 100 telefonátů každý den, za vás může pracovat reklama, která osloví zákazníky daleko efektivněji, a navíc máte ještě volný den, který můžete využít a soustředit se na strategické věci, které přináší z dlouhodobého hlediska nejvíce peněz. Je to věcí našich způsobů, jak jsme naučeni uvažovat. Pokud máte knowhow a využití reklam ve vašem businessu, najednou koukáte, co jste vlastně posledních těch půl roku dělali? Když jste si říkali, jak jste efektivní, protože jste neustále pracovali a volali zákazníkům.

Když podnikat, tak se zabývejte sortimentem, o který je zájem a dá se zapojit reklama. Aby to fungovalo, musíte ovšem nabídnout zákazníkovi vyšší přidanou hodnotu. Za ní se ovšem neskrývá to, že budete vypadat jako voják, kterých jsou tisíce, a nabízet to samé řešení. Ani když projdete stejným výcvikem, jenž se dostává všem. Ztratíte se totiž v davu, jelikož všichni budu dělat to samé a zákazníci budou mít mnoho způsobů, jak si vybrat někoho jiného, kdo nabízí ty samé věci. Nechci tímto článkem hanit, spíše se vymezit proti nešvaru, o kterém se zde zmiňuji.

Času máme všichni stejně, ovšem většina lidí na dobrý business čas nemá. Ovládly je vnuknuté iluze, že pouze 5% lidí, v jakékoli oblasti, je na špici. Pokud ovšem vezmeme lidi, jako je BILL GATES, STEVEN JOBS, Donald Trump, tak možná ano. Ale, kdo potřebuje mít miliardy dolarů? Většině lidí by pro klidný život stačilo 100 tisíc měsíčně, plus to, aby měli čas si vytvářet pasivní příjmy, po dobu svého aktivního života. S touto filosofií začínám pracovat na začátku s každým mým klientem (více zde). Nejdříve si udělejte čas na dobrý business!

I když se teď možná domníváte, že tuto oblast máte v malíčku a přesně víte, jak vydělat statisíce, či miliony, tento článek vás možná trošku uzemní, a budete to jedině dobře, uvidíte.

Potřebujete si určit správný směr.

To se vám povede, až když budete znát svoji filosofii. Vyřešíte si tu nejdůležitější otázku, od které se vše odvíjí, a to: „CO BUDU DĚLAT?“ Není to jednoduché, obzvláštně pro lidi, kteří začínají podnikat. Těžko odolat receptům, které jsou vymyšlené z kategorie BILL GATES a podobných ikon.

Pokud někdo přijde o zaměstnání, vnímá to často jako prohru. Byl to totiž doposud jeho jediný zdroj příjmů – karty se obrátí, až když přibudou další příjmy, které převýší ty minulé. To se stane, pokud budete mít plán, který začnete realizovat. Budete mít více zákazníků a vy si uvědomíte, jaká je to paráda. Za čas můžete někomu říci, že tu či onu práci dělat už nebudete, protože se vám to v poměru času a nervů, nevyplatí. V zaměstnání máte jenom jednoho klienta, a ten většinou skoupil všechen váš čas. Je to váš zaměstnavatel, co nastavil pravidla hry.

V podnikatelské rétorice je slovo zaměstnání pro mnoho lidí sprostým slovem. Paušalizováním se ale může člověk dopouštět místy drobných nepřesností, možná už jste si všimli této časté manipulace. Zaměstnání může být doopravdy super věc, ale pouze tehdy jsou-li splněny dvě podmínky. Tou první je, že pracujete málo a někdo vám platí hodně peněz. Jsou to ty situace, kdy prosedíte celý den v kanceláři a občas vyřídíte firemní telefonát, nebo si jako noční hlídač zdřímnete v práci, popř. pracujete na recepci hotelu, kde se netrhnout každou chvíli dveře s novými zákazníky, co se přišli ubytovat. S tím souvisí druhá věc, já tomu říkám „jak často vám zapíná a vypíná mozek“, není totiž 9 hodinová šichta, jako být devět hodin v práci. Být bankovní úředník vypadá jako skvělá práce, nicméně realita je pak taková, že za 18 tis čistého (cca), sedíte 9 hodin za přepážkou, kam neustále chodí další a další klienti. Když se zrovna nevěnujete jim, tak máte poradu, školení, nebo čtete firemní emaily s novými nařízeními. Jakmile toto pomineme, voláte z databáze na klienty a domlouváte s nimi další schůzky na pobočku. Výsledek? Nezapálíte si ani cigaretu, krom pauzy na oběd. Což ještě není to nejhorší!

Celá pointa je v tom, že nemáte čas na své věci. Během pracovní doby vám pořád spínal mozek. Pokud jste v takové práci 9 hodin, tak pracujete 2x více, než lidé na zmíněné recepci, kteří možná někde berou o 3 tisíce méně, ale mají navíc téměř polovinu času, kdy si mohou vyřešit i osobní věci a připravovat svůj pomalý útěk ze zaměstnání. V konečném součtu jsou za práci lépe placeni, než lidé, co se nezastaví. Přesto oba typy lidí pracují 9 hodin denně. Čas ovšem využívají rozdílným způsobem a jen jedna skupina si může dovolit být proaktivní a využít část času v práci i pro sebe. Vědět totiž nestačí, musíte to, co víte, zkusit také aplikovat na trhu, kde jsou zákazníci.

Být sobecký se v tomto ohledu vyplácí, protože jinak to budou vždy okolnosti, co budou řídit a diktovat směr vašeho života. Nyní jsme si ujasnili zaměstnání a pojďme tedy zpátky k otázkám týkajících se podnikání.

Nejdůležitější ze všeho je pochopit, co znamená slovo HODNOTA, za to totiž zákazníci platí. To vytváří zisk a bohatství pro ty, kteří hodnotu nabízejí. Jsou to vlastnosti produktu/služby (vzhled, funkčnost, estetika, knowhow apod.), čímž se odlišuje daný produkt či služba od těch konkurenčních. Kvůli tomu si jsou zákazníci schopni připlatit, anebo vám sami zavolat, daný produkt si dokážou najít (viz princip využívání reklamy). Jsou tři filozofie, které jako obchodník/podnikatel máte:

  • Nejčastější, orientace na peníze. Ta je slepá! (věk 15-30let). Často charakterizována: „Za první peníze si koupíme Ferarri a velký dům.
  • Orientace na pochopení hodnoty pro zákazníky (30-50 let). Charakterizována: Chci poskytovat kvalitní doplňky pro sportovce, protože sám sportuji a vím, co tito lidé potřebují.
  • Orientace na společenské poslání (40-50 let). Mým cílem je vyrábět a prodávat speciální materiál pro výrobu sádry ve zdravotnictví. Před 3 roky jsem měl po nehodě zlomených 62 kostí v těle, od té doby jsem pracoval na novém způsobu výroby – chci těmto lidem pomáhat, to je mé poslání!

Ti, co se orientují na zákazníka a chtějí opravdu rozumět tomu, co dělají a přinášet kvalitní zboží nebo služby, touto optikou se mohou přiblížit k odpovědi na otázky. Co vlastně prodávám? Je to pro zákazníky opravdu tak skvělé zboží, jak mi tvrdili všichni na produktovém školení? Tito lidé si pokládají otázky a hledají odpovědi. Naopak lidé, kteří jsou zaměřeni na peníze, se takto neptají, jsou natolik pohlceni vizí peněz, co jim někdo slíbil, že tyto věci jednoduše přehlédnou. To jsou ti kluci, co v osmnácti přemýšlejí nad tím, jak si koupí do roka Ferrari, či Mercedes.

Čím více lidí prodává, tím se nezvyšuje cílová skupina, na to POZOR!

Pokud je 10 tisíc zákazníků a pouze jeden člověk, co jim může nabídnout daný produkt, má ohromnou výhodu a udrží cenu, ochrání si tím marži, i kvalitu produktu či služby. Pokud daný produkt začnou nabízet všichni (např. 500 lidí), zákazníci si už nebudou muset zboží odebírat od jednoho člověka, ale najdou si mezi těmi 500 lidmi někoho, kdo je na tom tak blbě a prodá zboží pod cenou. Když něco dělají všichni, vždy se najde někdo, kdo pokazí normy a cena půjde dolů. Nejednoduší je být vždy levnější. Poté se z businessu, který mohl jednomu člověku vydělat jednotky milionů korun, stane produkt, který neuživí 500 lidí. Toto si dejte do souvislostí s odstavcem níže o rybáři s rybníkem. Je to souvislost k jednoduchým řešením a bodům, kdy se zřeknete špatných příležitostí, které jsem nakousl již v úvodu.

Představte si, že jste rybář a najednou objevíte rybník, o kterém nikdo neví. Jsou v něm kapři a jdete je sám lovit. Kaprů je tam přesně 450 ks, zrovna jsou hladoví, a tak skáčou na prut jeden za druhým. Je to tak snadné lovit kapry, které si pak sám prodáte na trhu. Budete říkat o kaprech ostatním? Řečnická otázka, schválně si na ní odpovězte a buďte upřímní.

Pokud zatím prodáváte svůj čas, musíte krom něho začít prodávat i něco jiného. Pak můžete být úspěšní. Jak ale začít? Pokud zatím nic nemáte a jen čtete příručky, jako křesťané bibli, musíte se vydat za bohem přímo. Níže uvádím 7 příčin, proč se tak neděje.

  • Falešné božstvo

Neobjektivní rozhodnutí pro nabídky s pravděpodobností 5% úspěchu.

  • Špatně definovaný cíl „Chci být úspěšný“

Na obecnou otázku, obecná odpověď. Kolik tedy vyděláte a jak? Vše musíte zkonkretizovat, udělat si plán včetně počtů a kalkulací = jasně lze potom spočítat zisk a celá cesta k úspěchu bude jasnější.

  • Absence podnikatelského záměru

Skříň si koupíte, aby se oblečení neválelo na podlaze. I informace musí mít svoji formu, jinak jsou všude, ale zároveň nikde. Podnikatelský plán stojí desítky tisíc. Je to cena, kterou lidé nechtějí investovat do svých začátků. Ovšem bez peněz nezískáme hodnotu. Cesta s věcmi zdarma je vždy krátkodobá.

  • Mnoho informací, žádné schopnosti

Dobré vědět, ale ještě důležitější konat. To ovšem také není zdarma – stojí to spousty času, peněz a energie, aby se vše dokončilo a nezůstalo jenom u snů. Málokdo dokáže dané věci proto dotáhnout do konce.

  • „Neochota si urvat od huby“

Pocit, že nemáme peníze, za které bychom si otevřeli obchod, koupili zboží, zaplatili odborníky. Přitom jezdíme autem, spousta lidí má doma televizi v hodnotě 15 tisíc apod.

  •  *Alibismus a frajeři ze základky

Raději být ve špatném businessu ale s hromadou lidí, to potom nevypadáme tak blbě před okolím. Můžeme přeci říct, že v tom nejsme sami. Místo toho, kdybychom se spletli ve vlastních úvahách a předpokladech.

  •  Neefektivita našich peněz

Šetříme při nákupu v obchodních centrech, přitom desítky tisíc leží na účtu se zhodnocením 1%.


O autorovi
Claudio Depeyrac

Jsem spoluzakladatel prvního investičního klubu v České republice. Během tří let mi prošlo pod rukami stovky začínajících firem. Pochopil jsem obě strany; elitní společenství (investory), pro něž pracují jejich peníze, i zbytek národa, který stále ještě věří v iluzi maturit a diplomů, protože v dobách komunismu to bylo "něco"! Klade se důraz na opakování věcí zpaměti, ale nerozvíjejí se lidské schopnosti. Školství řídí úředníci a málokteré učitele jejich práce baví. Přesto rodiče bezmezně věří tomu, co nazývám "Systémové (pro)vychování". Je to ovšem mnohem horší. V roce 2012 mi při fotbalovém zápase praskla Achilova šlacha a já si to celé uvědomil v detailních souvislostech, Pronikl jsem do myšlení úspěšných lidí. Po dopsání knihy Ukradený potenciál jsem opustil svůj starý život a začal žít ten vlastní. Pro úplnost, že to funguje, jsem si knihu sám i vydal. Prodalo se jí na 3,5 tisíce kusů během dvou let. Nikdo ji mediálně netlačil, protože velká vydavatelství z ní nemají ani korunu :)

Celý příběh zde, email: claudio@depeyrac.com , YouTube

Nikdy se neptejte lidí proč jsou takoví. Jsou-li sami sebou a přesto nezapadají do šablon, tak více méně proto, že nechtěli být nikdy jako ostatní. Staň se naším fanouškem na Facebooku.

Zavřít