Hlavní stranaPo smrti své ženy otiskl manžel její dopis na rozloučenou, který dojme, ale i pobaví.
cancer miniatura 3

Po smrti své ženy otiskl manžel její dopis na rozloučenou, který dojme, ale i pobaví.

cancer-death-mother-letter-heather-mcmanamy

Této úžasné mámě byla diagnostikovaná rakovina prsu v roce 2013. Teď, ve věku 36 let, zemřela. Ale ještě předtím pověřila svého manžela, aby na její facebookové stránce zveřejnil tento dopis. A on to udělal.

Heather ve svém dopise žádá lidi, aby její dcerce vyprávěli o její lásce (a případně trochu zveličili to, jak byla skvělá). Ale především Heather žádá nás všechny, abychom si vážili každého dne, který máme a brali si na křehké cestě životem všechno, co můžeme.

Ahoj všichni,

jménem lásky svého života sdílím tento příspěvek. Jsou to její slova. S láskou. – Jeff McManamy (manžel)

Takže… Mám dobrou a špatnou zprávu. Ta špatná je, že jsem  mrtvá. Očividně. A ta dobrá je, že pokud tohle čtete, tak vy mrtví nejste (pokud tedy není wifi i v posmrtném životě).  No jo, štve mě to. Štve mě to víc, než můžou slova vyjádřit, ale jsem tak neskutečně ráda, že jsem žila život plný lásky, radosti a úžasných přátel.  Mám štěstí, že můžu říct, že ničeho nelituju a že jsem veškerou svou energii využila proto, abych žila naplno. Všechny vás mám ráda a děkuju vám za tenhle skvělý život.

Ať už vám útěchu přináší jakékoli náboženství, jsem ráda, že ho máte. Ale respektujte, že my věřící nejsme. Prosím, prosím, prosím, neříkejte Brianně, že jsem v nebi. V její mysli to znamená, že jsem si vybrala být někde jinde a opustila ji. Ve skutečnosti jsem dělala všechno, co bylo v mých silách, abych byla s ní. Neexistuje nic, ŽÁDNÉ místo, kde bych byla raději než s ní a se svým milovaným manželem Jeffem.\

Prosím vás, ať není má dcera z toho všeho zmatená, nenechte ji ani na vteřinu myslet, že to není pravda. Protože já nejsem v nebi. Jsem tady. Jen už ne v tom mizerným těle, které se obrátilo proti mně. Moje energie, moje láska, můj smích, ty neuvěřitelné vzpomínky, to všechno je tu s vámi. Prosím, nemyslete na mě s lítostí nebo smutkem. Smějte se, protože jsme spolu hodně nasmáli a ta doba byla SKVĚLÁ. Já kurva nesnáším, když jsou lidi kvůli mně smutný. Víc než cokoli jinýho mě baví lidi rozesmívat, takže vás prosím, radši se smějte našim společným vzpomínkám, než abyste oplakávali konec mého životního příběhu.

Prosím vás, vyprávějte Brianně příběhy, aby věděla, jak moc ji miluju a jak moc hrdá na ni vždycky budu (a ať jsem o mooooc úžasnější než ve skutečnosti). Protože není nic, co bych měla radši než být její mámou. Nic. Každičký okamžik s ní bylo štěstí, které jsem si nedokázala ani představit do chvíle, než přišla na náš svět.

A neříkejte, že jsem prohrála boj s rakovinou. Protože rakovina mi sice mohla vzít téměř všechno, ale nikdy mi nevzala lásku, naději či radost. Nebyla to “bitva”, jen život, který je často brutálně nefér, a tak to zkrátka někdy chodí. Já jsem k sakru neprohrála. To, jak jsem několik let s rakovinou žila, považuju za pěkně velký vítězství. To si, prosím, pamatujte.

 Co je nejdůležitější: měla jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem více než deset let strávila se svou životní láskou a mým nejlepším přítelem, Jeffem. Pravá láska a spřízněné duše existují. S Jeffem po boku byl každý den plný smíchu a lásky. On je opravdu ten nejlepší manžel na celém světě. Během celé té zatracené doby s rakovinou ani jednou nezaváhal, i když by hodně lidí na jeho místě chtělo utéct. A i v těch nejhorších dnech, jaké si jen můžete představit, jsme se dokázali spolu smát. Miluju ho víc než samotný život a opravdu věřím, že taková láska je natolik výjimečná, že bude trvat věčně. 

Čas je tím nejcennějším na tomto světě a za to, že jsem svůj život strávila s Jeffem, jsem neskutečně vděčná. Miluju tě, Jeffe. Věřím, že Brianna je ztělesněním naší lásky a to je vážně krásné. Láme mi srdce, že se musím rozloučit. Jestli je to pro vás z poloviny tak smutné jako pro mě, pak mě to ničí ještě víc, protože to poslední, co bych chtěla, je působit vám smutek. Doufám, že časem na mě budete moct myslet s úsměvem na tváři a smát se, protože, do prdele, náš život byla skvělá jízda. Věřím v energii, která se nevytrácí z tohoto světa, i když tu fyzicky nebudu, vězte, že je vědecky dokázané, že s vámi dvěma tu budu vždycky. Vím, že když se zastavíte a pozorně se podíváte, budu tu s vámi (a nebude to vůbec strašidelné). Jste můj svět a já jsem milovala každou společnou vteřinu víc, než dokážou slova vyjádřit.

Přátelé, mám vás všechny ráda a děkuju vám za ten nejúžasnější a nejinspirativnější život. Děkuji i všem svým úžasným doktorům a sestřičkám, kteří se o mě neuvěřitelně starali. Nepochybuju, že můj tým mi dal tolik dobrých dní, kolik jen mohl. Z hloubi srdce přeju všem svým přátelům dlouhý zdravý život a doufám, že zažijete každý den stejný vděk za dar života jako já.

Jestli půjdete na můj pohřeb, prosím, ať můžu být na váš účet u baru pyšná.  Pusťte naplno “Keg on My Coffin” a tančete za mě na baru (protože si mě nepřejte, jestli se nebude tančit). Oslavte krásu života pořádnou party, protože víte, že to chci a věřte, že nějakým zvláštním způsobem tam budu taky (víte, jak nerada vynechávám zábavu). Těším se, až vás každého postraším, takže tohle není sbohem, ale spíš na shledanou. Prosím vás o laskavost: věnujte každý den pár minut na to, abyste si uvědomili, jak křehké dobrodružství tenhle život je. A nikdy nezapomeňte, že záleží na každém dni.

Odborná úprava: Claudio Depeyrac

Odborný dohled a zodpovědnost za týmovou práci: Andrea Zimová (zástupce šéfredaktora Depeyrac.com)

Speciální poděkování za překlad článku: Iveta Vondrová (US EDITOR)

Jsem v současné době na rodičovské dovolené s druhým dítětem, jinak jsem zaměstnaná u Freeman Entertainment (dříve Warner Bros.) v oblasti Publicity & Marketing. Vystudovala jsem školu mezinárodních a veřejných vztahů, obor diplomatické služby. Baví mě cizí jazyky (hlavně angličtina), osobní rozvoj, psychologie.

Zdroj článku: http://theunboundedspirit.com/after-his-wife-passes-away-husband-posts-her-goodbye-letter-thats-both-funny-and-touching/


O autorovi
Claudio Depeyrac

Jsem spoluzakladatel prvního investičního klubu v České republice. Během tří let mi prošlo pod rukami stovky začínajících firem. Pochopil jsem obě strany; elitní společenství (investory), pro něž pracují jejich peníze, i zbytek národa, který stále ještě věří v iluzi maturit a diplomů, protože v dobách komunismu to bylo "něco"! Klade se důraz na opakování věcí zpaměti, ale nerozvíjejí se lidské schopnosti. Školství řídí úředníci a málokteré učitele jejich práce baví. Přesto rodiče bezmezně věří tomu, co nazývám "Systémové (pro)vychování". Je to ovšem mnohem horší. V roce 2012 mi při fotbalovém zápase praskla Achilova šlacha a já si to celé uvědomil v detailních souvislostech, Pronikl jsem do myšlení úspěšných lidí. Po dopsání knihy Ukradený potenciál jsem opustil svůj starý život a začal žít ten vlastní. Pro úplnost, že to funguje, jsem si knihu sám i vydal. Prodalo se jí na 3,5 tisíce kusů během dvou let. Nikdo ji mediálně netlačil, protože velká vydavatelství z ní nemají ani korunu :)

Celý příběh zde, email: claudio@depeyrac.com , YouTube

Nikdy se neptejte lidí proč jsou takoví. Jsou-li sami sebou a přesto nezapadají do šablon, tak více méně proto, že nechtěli být nikdy jako ostatní. Staň se naším fanouškem na Facebooku.

Zavřít