Hlavní strana / NezařazenéPouze vítězové formulují svět
pouze vítězové FB2

Pouze vítězové formulují svět

Co vytváří rozdíl mezi vítězi a těmi, kdo opakovaně prohrávají? Přestože by na tuto otázku existovalo nespočet odpovědí, je jedna, na kterou se chci zaměřit:
Vítězové vytvářejí to nejlepší z toho, co mají k dispozici, zatímco poražení si stěžují na to, co nemají.

Slovník poražených zní:

„Kéž by…“

„Kdybych tak mohl…“

„Nemůžu to udělat, protože…“
A vítězové? Ti se vyjadřují následovně:

„S tímto dokážu…“

„Toto můžu využít pro…“

„Toto otevírá možnosti pro…“

Jak vidíte, pozornost poražených podléhá negativnímu úhlu pohledu na věc, zatímco vítězové se soustřeďují na pozitivní stránky. Poražení se zaměřují na to, co nedokážou udělat, vítězové na to, co udělat dokážou. Rád bych tato slova demonstroval na příběhu plukovníka Sanderse z Kentucky Fried Chicken (známo jako KFC).
Plukovník Sanders kdysi úspěšně provozoval restauraci, jeho kuřata byla tak známá, že jej Kentucký guvernér Ruby Laffoon pojmenoval čestným řádem „plukovník“. Zdálo se, že Sandersovi život rozdal skvělé karty. Pak se ale stalo něco velmi nepříjemného: postavil se obchvat kolem města a úřady přesunuly dálniční křižovatku před jeho restaurací na opačnou stranu. Dopravní provoz tak okolo jeho restaurace citelně poklesl. Bylo to tak zlé, že plukovník byl nakonec nucen svou restauraci prodat. Tím hůře, že mu v té době bylo již více než 66 let.
Pokud by plukovník Sanders myslel negativně, říkal by věci jako:

„Kdyby jenom úřady nepřesunuly tu křižovatku.“

„Kéž bych byl ještě mladý.“

„Jak to bývalo tenkrát skvělé, když jsem ještě míval spoustu hostů.“

On ale nic takového neudělal. Jeho postoj byl postojem vítěze. Místo toho, aby si naříkal na smůlu, která ho postihla, se zaměřil na řešení, jak tuto situaci změnit. Rozhodl se udělat to nejlepší s tím, co měl k dispozici.
Moc mu nezbylo, ale jedna věc přece jen ano: jeho vlastní recept na smažené kuře. Proto se rozhodl jej maximálně využít – začal prodávat svůj recept a výrobní postup restauracím napříč Spojenými státy. Byl to dlouhý a náročný proces, ale dokázal to. A dělal to hodně dlouhou dobu. Až v roce 1964 prodal celý řetězec KFC skupině investorů za 2 mil. USD (Investoři: John Y. Brown, Jr., Jack C. Massey). Ti jej posléze pomohli rozšířit do celého světa a mnohonásobně zvýšit jeho hodnotu.

Možná si přejete, abyste něco měli už dnes. Možná postrádáte to, co vám kdysi patřilo. Ale soustředění se na to, co už není, nic nezmění. To Vaši situaci nezlepší.

Místo toho zaujměte odlišný postoj. Zaměřte se na to, co můžete udělat. Dělejte to nejlepší, co máte dnes. Jak řekla Oprah Winfrey, známá americká moderátorka:

„Buďte vděční za to, co máte, a nakonec získáte ještě víc. Pokud své vědomí soustředíte jenom na to, co vám chybí, nebudete mít nikdy ničeho dost.”

„Důležité je vnitřní rozpoložení, jakým způsobem je člověk nastaven. To, čím definujeme slovo normální, utváří náš svět,“ říká Claudio Depeyrac, autor knihy Ukradený potenciál. „Když to není v nás, nikdo jiný to tam nedostane. Sportovci to mají často v sobě, jsou zvyklí pravidelně třikrát – čtyřikrát týdně docházet na tréninky, vypořádat se s porážkami. Přijde jim to normální. Už jen návyk, nezabalit to při první příležitosti, zvyšuje jejich šance. Pravidelnost, pravidelnost a zase pravidelnost, to jediné přináší výsledky! Samotná aktivita ale nestačí.“

Chyb, kterých se následně lidé dopouštějí a proč ztroskotají, je nepřeberné množství. Pokud se ovšem oblasti věnovali dostatečně dlouho, měli šanci uspět. Proč neuspěli?

O čem vypovídá tento článek? Rád bych, aby si tuto otázku položil každý čtenář. Buďme kritičtí! Jedno extra křupavé kuřecí křídlo z KFC má 510 kalorií a obsahuje 33 gramů tuku. Jak někdo mohl proměnit toto v miliardový business?!

Nenarodíš-li se jako milionář, musíš makat. Pokud si připadáš chudý, chudý zůstaneš.

Na světě se děje mnoho nepochopitelných věcí, a pokud jste tak šílení, že dokážete svět přesvědčit, lidé půjdou za Vámi. Rozhoduje, čemu z toho uvěříme a co přijmeme za realitu. Lidé nemají moc čas sami přemýšlet, nechtělo se to po nich ve škole, a ani spousta zaměstnavatelů neupřednostňuje kreativní lidi, protože by mohli ohrozit zaběhnutý systém firmy. S většinou lidí se tak počítá v kapitalistickém modelu pouze jako s těmi, kdo utratí své vydělané peníze a přizpůsobí se – svému zaměstnavateli a chytrým korporacím, které jim dodají produkty, od vajíček až po zubní pastu.

Velký úspěch, to je umění velkého marketingu.

Jsou to nezřídka šestimístné sumy, které jsou ochotny společnosti zaplatit, od inzerce v rádiu, v časopisech, až po reklamu v TV. Mají zboží a chtějí ho prodat, protože si věří. Síla jejich sdělení je v masovém médiu, to pak přesvědčí.

Rozsáhlé služby PR využívají i zpěváci, světoznámí „DJs“. Od lidí, co jim radí, jak se mají oblékat, co říkat v médiích, nebo domlouvají rozhovory. Je to boj o miliony dolarů. Možná znáte zpěváky s větším rozsahem a hezčí barvou hlasu, kteří zpívají lépe než lidé na stanici MTV – vyhrávají však ti, kdo jsou vidět! Lidé, které hodně lidí zná, ti, co tvoří komunitu. Tito lidé pochopili, že všechno je obchod. Konkrétně umělci nejsou výjimkou, a tak se často nepřímo využívají na podporu prodeje čehokoliv (půjček, prodej zájezdů, drogerie), podle toho, v jakou dobu a který klient si zrovna u daných novin zaplatí reklamu.

V praxi to funguje následovně: : O zpěvákovi, který má 15 tisíc fanoušků na Facebooku, noviny napíší článek či uveřejní rozhovor na svých stránkách. Neudělají to ovšem nezištně, zpěvák totiž následně přidá článek na svoji FB stránku, kde ho nabídne své komunitě. Přes odkaz se poté mnoho lidí dostane na stránky novin, kde je rozhovor. Krom něho se tam lidem ovšem zobrazí také reklama. Výsledek? Zpěvák získává posílení svého „PR“ v očích veřejnosti výměnou za poskytnutí části lidí, co ho sledují, pro účely novin. Ti potřebují získat zákazníky pro své klienty, kteří tam inzerují. Oni to celé platí a samozřejmě jim jde o peníze. Pokud zrovna na daných stránkách inzeruje finanční skupina (banka, úvěrová společnost apod.), umělci pomáhají tyto služby nepřímo prodávat.

Jde o výměnný obchod, který všechny tři strany uzavřely. Noviny potřebují návštěvnost, jde tu o čtenost. Proto se mnoho mainstreamových médií snaží o senzace (kolik lidí skočilo pod vlak, jaký doutník dnes vykouřil Kim ČONG UN), ty se zpravidla hodně komentují a lidé je sdílí. Média potřebují napsat o někom, u koho mají jistotu, že jim pomůže přivést zákazníky. Dnes se díky moderním službám dá jednoduše vyhledat, kolik lidí a odkud na konkrétní článek přišlo a čísla se samozřejmě vyhodnocují.

Máte pocit, že jste v některých věcech lepší, než Ti, co se profesionálně danou věcí živí? Možná děláte chybu v následujícím postupu. Nejtěžší je totiž se někam dostat, pak už je snadnější se udržet, protože zpravidla jste v týmu profesionálů, co Vám s mnoha věcmi pomohou a také od nich mnoho okoukáte. Představte si např. rosničky z TV Nova, nebo jejich moderátory, že by si sami připravili vlastní show a říkali by na kameru své rozumy, než ty, co jim napsal dramaturg. Asi by se z toho zbláznili a nikdo by na ně na internetu nekoukal. Mají výhodu, že je zaměstnala televize, na kterou jsou lidé zvyklí v danou dobu koukat. Ona se postará, aby byli vidět. Udělá z nich své celebrity, občas je pošle do nemocnic a na charitativní akce, na které i velké média dají mediální plnění zdarma – otiskne články a zviditelní akci, tedy i jejich tváře. – Peníze se pak vygenerují někde jinde.

Pokud se kvalitativně lepší zpěvák zaměří jen na zpěv a nebude pracovat na marketingu, tento svět založený na vydělávání peněz mu neumožní stát na podiu slávy. Jedna z dalších iluzí, ve které žijeme: „Že vyhrávají ti nejlepší“. Média potřebují vydělávat, ne podporovat. Píši o těch, kdo si to zaplatí, nebo kteří jim přivedou zákazníky. I staré pravidlo „sázka na osvědčenou kartu“ proto převládá.

Pokud si někdo nevěří, logicky neinvestuje do svého nápadu, a poté není co zhodnocovat. Může se jedině nechat zaměstnat a využít výhod svého zaměstnavatele, pokud nějaké jsou. „Podnikání není charita, školství a život po něm navíc spoustu lidí zprůměrovalo natolik, že až v určité fázi člověk zjistí, že nelze pomoci všem,“ říká Claudio Depeyrac, autor knihy Ukradený potenciál. „Každý úspěch je o přeměně času, schopností, know – how a také peněz, na hmatatelný produkt. Může být buď naprosto unikátní věc a člověk našel díru na trhu, nebo se jedná o čistě běžnou záležitost, produkt, který se daný člověk naučil prodávat na velmi vysoké úrovni. Dobrým obchodníkem se člověk stává! Pokud člověk nemá zrovna 10 – 25 tisíc korun měsíčně, aby si mohl dovolit zaměstnat (poloviční úvazek / plný úvazek) někoho, kdo mu s tím pomůže, po tu dobu, co je dotyčný člověk ve své práci, jeho podnikání nepokvete. Není totiž obvykle nikdo, kdo by na něm pracoval a hodnotu vytvářel. Naše služby obchodního poradenství začínají již od devíti tisíc korun měsíčně,“ uzavírá Claudio.

V kapitalismu můžete být buď konzument, nebo tvůrce.

Vždy říkám, sednout si doma na gauč a koukat na to, co zrovna dávají v televizi, to je jako přijít do restaurace a začít jíst vše, co Vám servírují. Jak má ten pořad chutnat? Pokud nemáte kabelovku, nemáte zrovna velký výběr, s čím porovnáte, na co právě teď koukáte. Pravděpodobně tedy skončíte u 3890. dílu Ordinace v Růžové zahradě. Pravda je ovšem mnohem prostší. Pokud jste nespokojeni se svým životem, nemáte nárok koukat se na televizi. Dokonce nesmíte konzumovat to, co jiní lidé vytvořili, protože to by znamenalo, že svůj čas a peníze utrácíte ve prospěch někoho jiného. V 99% případech se dá bez obsahu TV obejít, není natolik kvalitní, abyste si mohli dovolit zahodit volný čas, který jsme mohli využít pro podnikání. Od konzumu je potřeba se držet dál, zejména v situaci, kdy druhé ráno musíte zase vstávat do práce. Osobní zodpovědnost za svůj úspěch nesete sami. Není to právo, je to výsada.

Co tedy vyplývá z tohoto článku? I pokud byste měli nápad na křupavá bio kuřata, nikdy nevyroste Váš business do takových rozměrů, že Vám s ním někdo pomůže, pokud nejprve vy sami nepomůžete sobě. Hodně lidí čeká s nataženou rukou a říká celé roky, kdyby mi investoři dali jeden milion, dva miliony, tak by to začalo fungovat. Je to naivní a odpovědnost za stav věcí se přenáší na někoho dalšího.

Když cizí lidé vidí, že máte problém s chůzí, pomohou Vám s taškami, nebo zvednou papírový ubrousek, co Vám zrovna upadl v restauraci, ale ode dna se musí zvednout každý sám. Musíte dokázat z toho nejlepšího, co máte zrovna k dispozici, vytvořit produkt. Na tom se postupně začít a chtít se učit. Uvidíte, že Vás najednou budou napadat cesty, jak to zvládnout.

Že nemáte peníze? Prodejte auto a kupte si levnější. Sestavte si plán věcí a lidí, které použijete pro svůj úspěch. Nekoukejte tupě na televizi. Udělejte si seznam věcí, kterých se momentálně vzdáte, jako investici pro lepší budoucnost. Za peníze kupujte aktiva: webové stránky, design produktu, reklamu a především čas, který využijete hlavně pro sebe. Čím méně nákladný život budete žít, tím volněji se Vám v začátcích bude dýchat. Pokud člověk nemá vysoké náklady, může více investovat, ne utrácet! Sice nezřídka za sebou spálí všechny mosty a začíná od začátku, ale pak zjistíte, že je to stejně jedno, protože jakmile v životě zpomalíte a vědomě budete dělat věci a směřovat k tomu, co naplňuje Váš život, nemáte čas myslet na to, o co jste všechno přišli.

To jsou iluze, paradigmata, jenž nás obelhávají, že se pak lidé za každou cenu snaží držet všeho, co mají.

Autor článku: Claudio Depeyrac (osobní kouč, školitel, obchodní poradenství, autor knihy Ukradený potenciál). Vice informací.

Odborný dohled a zodpovědnost za týmovou práci: Andrea Zimová (zástupce šéfredaktora Depeyrac.com)

Speciální poděkování za překlad části textů: Martina Konečná (US EDITOR pro Depeyrac.com)

Část textu použito z:  http://www.lifeoptimizer.org/2015/09/22/trait-of-winners/

Autor článku napsal také tuto příručku, určeno pro lidi, kteří si chtějí úspěšně vydělávat podnikáním: Pokračujte sem.

Pro nákup knihy Ukradený potenciál kliknetě zde:

 


O autorovi
Claudio Depeyrac

Jsem spoluzakladatel prvního investičního klubu v České republice. Během tří let mi prošlo pod rukami stovky začínajících firem. Pochopil jsem obě strany; elitní společenství (investory), pro něž pracují jejich peníze, i zbytek národa, který stále ještě věří v iluzi maturit a diplomů, protože v dobách komunismu to bylo "něco"! Klade se důraz na opakování věcí zpaměti, ale nerozvíjejí se lidské schopnosti. Školství řídí úředníci a málokteré učitele jejich práce baví. Přesto rodiče bezmezně věří tomu, co nazývám "Systémové (pro)vychování". Je to ovšem mnohem horší. V roce 2012 mi při fotbalovém zápase praskla Achilova šlacha a já si to celé uvědomil v detailních souvislostech, Pronikl jsem do myšlení úspěšných lidí. Po dopsání knihy Ukradený potenciál jsem opustil svůj starý život a začal žít ten vlastní. Pro úplnost, že to funguje, jsem si knihu sám i vydal. Prodalo se jí na 3,5 tisíce kusů během dvou let. Nikdo ji mediálně netlačil, protože velká vydavatelství z ní nemají ani korunu :)

Celý příběh zde, email: claudio@depeyrac.com , YouTube

Nikdy se neptejte lidí proč jsou takoví. Jsou-li sami sebou a přesto nezapadají do šablon, tak více méně proto, že nechtěli být nikdy jako ostatní. Staň se naším fanouškem na Facebooku.

Zavřít